Vítejte

na mých internetových stránkách, kde bych se Vám rád představil. Jsem kavkazák Arny Ušba v nejlepších letech (narodil jsem se v červenci 2000 a mé míry jsou: výška v kohoutku 88 cm, délka 95 cm a hh 40 cm) a kondici. Jelikož můj dvounožec a vůdce smečky není zrovna přítelem různých sdružení a srazů je toto jediný způsob, jak mohu dát okolnímu světu na vědomí, že existuji, a že bych rád potkal nějakou stejně krásnou fenku (nebo i několik)!

Nejprve trocha historie. Narodil jsem se na přelomu tisíciletí uprostřed krásné přírody na českomoravské vrchovině poblíž Kamenice nad Lipou v chovatelské stanici umístěné ve školkařském středisku Johanka, které se do dnešních dnů rozrostlo také o centrum pro zahradu, les a volný čas a arboretum (blíže viz www.johanka.cz). Moje ségry se mi rozprchly někde po světě a ani nevím, kde je dnes mám hledat. Pocházíme ze staré a slavné rodiny kavkazských pasteveckých psů, kteří odjakživa vyrůstali ve volném prostoru bez nežádoucího doteku městské civilizace, jak ostatně můžete vidět na mém rodokmenu. Já i moji příbuzní jsme známí tím, že nemáme příliš rádi společnost a při práci i odpočinku si zachováváme razantní odstup od okolního světa.

Žiji sice v Praze, což by na první pohled mohlo svádět k přesvědčení, že jsem městský pes, který jezdí MHD a s každým se kamarádí, ale není tomu tak. Ve skutečnosti hlídám rodinný dům své rodiny na samotě u lesa na okraji Prahy. Nejbližší trvale obydlený pozemek máme dost daleko od nás a tak je mých služeb pořád třeba. I z těchto důvodů nechce můj dvounožec, abych se potkával s příliš velkým počtem cizích lidi. Na procházky chodíme do lesa, kde potkáme pár lidí týdně, nikam necestujeme, nechodíme po žádných výstavách ani srazech a já jako správný kavkazák trvám na tom, že musím nedůvěřovat každému, kdo se ke mě přiblíží méně než na rozumnou vzdálenost.

Jak bývá u kavkazáků zvykem, jsem velmi ostrý hlídač a s každým, kdo se přiblíží k mým dvounožcům nebo na moje území, pořádně zatočím. Na procházce, ale poslouchám svého pána a nemám důvod na nikoho bezhlavě útočit (snad s vyjímkou několika německých ovčáků, které tedy opravdu nemusím...vrrr). Kdysi, když mi byl asi rok, jsem byl se svými dvounožci na cvičáku v Bakově n. Jizerou. To bylo poprvé a naposledy, kdy se mě odvážil postavit takový ten šášula ve vatovaném obleku s klackem v ruce a já byl ještě přivázaný a měl jsem košík (tedy alespoň na začátku). Nějaký chytrák tam o mě vyprávěl, že nejsem "socializovaný" a že bych měl prý více chodit mezi lidi, třeba jezdit vlakem!? Brrr, to se mi tedy vůbec nechce, ať raději nejsem socializovaný, stejně pořádně nevím, co to znamená!

Na druhé straně mám kolem sebe ve smečce 4 další malé dvounožce, se kterými pravidelně hraji fotbal nebo hokej na zahradě a mohou si se mnou hrát, jak chtějí. Ten nejmenší je stejně starý jako já a ten mě může občas i zatahat za uši. Ostatní jsou dobří hlavně na hraní a na to, že mi nosí žrádlo a vodu. Můj chovatel, který mě jim kdysi dal, říkává, že jsem na kavkazáka strašně mazlivý!? Ale když já mám tak rád, když si můžu lehnout na záda a moje dvounožka mě drbe na břiše a vyčesává mi srst, hmmmm! Moji dvounožci si pořídili vloni v zimě malého perského kocoura, ale i toho jsem vzal po pár měsících na milost. A i když mi občas leze do žrádla, tak jsme kamarádi.

Na těchto stránkách Vám budu postupně představovat sebe v různých podobách, které si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Jak se sluší a patří nechal jsem si na své stránky také přidat moje osobní doklady a jelikož, jak jsem již říkal, po výstavách a srazech nechodím, také svojí bonitační kartu s mými výsledky.

Pokud Vás opravdu zajímám a nebo jste jen příznivcem našeho nádherného plemene, tak pravidelně sledujte moje stránky, budeme je s mými dvounožci pravidelně aktualizovat.

HAF!